Únikové hry již nejsou jen vzrušujícími zábavními místy – stávají se mocnými nástroji pro vzdělávání. Díky své pohlcující struktuře založené na hádankách přenášejí únikové hry studenty do dynamického prostředí bohatého na problémy, kde jsou znalosti spíše prožívány než jednoduše předávány. Vzhledem k tomu, že vzdělávací instituce hledají poutavější metody učení založené na kompetencích, únikové hry nabízejí slibný model. Abychom však skutečně porozuměli jejich hodnotě, musíme se ptát: jaký je měřitelný vzdělávací dopad zážitků z únikových her?
Učení, které je pociťované – a osvědčené
Únikové hry zapojují studenty do časově omezených výzev, které vyžadují spolupráci, kritické myšlení a kreativitu. Účastníci musí spojovat roztroušené stopy, aplikovat logiku pod tlakem, jasně komunikovat a řešit vícestupňové problémy – to vše odráží požadavky reálného světa.
Výzkum potvrzuje jejich dopad. Systematický přehled Veldkampa a kol. (2020) zjistil, že únikové hry ve vzdělávání zvyšují motivaci, podporují uchování znalostí a efektivně rozvíjejí průřezové dovednosti, jako je týmová práce a rozhodování. Autoři zdůrazňují, že tyto hry stimulují kognitivní i emocionální angažovanost – dva klíčové faktory dlouhodobého učení.
Jak měříme dopady vzdělávání?
Aby se pedagogové dostali nad rámec neoficiálních důkazů, musí používat konkrétní hodnotící nástroje. Podle Clarke et al. (2017) jsou úspěšné vzdělávací únikové hry navrženy na základě jasných výsledků učení a zahrnují vestavěné smyčky zpětné vazby.
Zde jsou nejúčinnější strategie měření:
- Hodnocení před a po aktivitě: Pomáhají sledovat růst znalostí a dovedností, jako je řešení problémů, vedení nebo digitální gramotnost.
- Pozorování facilitátora: Strukturované rámce pozorování mohou dokumentovat chování v reálném čase – spolupráci, iniciativu, vytrvalost – které signalizují hlubší učení.
- Debriefingové sezení: Reflexe po zážitku pomáhá upevnit vhledy a podporuje metakognitivní uvědomění.
- Aplikační úkoly: Aktivity nebo projekty po setkání mohou odhalit, zda studenti dokáží aplikovat to, co zažili, v nových, relevantních kontextech.
Tyto přístupy umožňují pedagogům posunout únikové hry od vzrušujících novinek k měřitelným a replikovatelným vzdělávacím zážitkům.
Proč fungují: Emocionální a kognitivní angažovanost
Jedním z nejsilnějších zjištění Veldkampa et al. (2020) je, že únikové hry generují vysokou emocionální angažovanost, která pozitivně koreluje s motivací a výsledky učení. Na rozdíl od pasivních metod vtáhnou únikové hry studenty do aktivního řešení problémů – to, co Dewey nazval “učení se praxí”.
Účastníci často uvádějí, že se po zážitku cítí jistější ve svých schopnostech. Jak poznamenali Clarke et al. (2017), studenti v únikových hrách mají tendenci převzít větší iniciativu, podporovat své vrstevníky a během vyhodnocení hlouběji přemýšlet – to vše jsou známky osobního a profesního růstu.
Během realizace projektu byly pozorovány podobné vzorce při testování vyvinutých scénářů únikových her – účastníci vykazovali zvýšenou důvěru ve své schopnosti, aktivněji spolupracovali s vrstevníky a po aktivitách se zapojili do hlubší reflexe.
Od hry k pedagogice
Aby bylo možné plně využít jejich potenciál, musí být únikové místnosti v souladu se vzdělávacími cíli a podpořeny promyšleným designem. Výzkum tuto integraci podporuje:
- Clarke et al. (2017) navrhují rámec EscapED, který propojuje herní mechaniky s učebními cíli a zajišťuje, že každý úkol má pedagogickou hodnotu.
- Veldkamp et al. (2020) doporučují začlenit únikové hry do širšího učebního plánu a zahrnout nástroje hodnocení, které zachycují nejen zvládnutí obsahu, ale také rozvoj dovedností.
Únikové hry nejsou jen zábavným rozptýlením – jsou strukturované, cílené a zakořeněné v osvědčené vzdělávací teorii.
Závěr: Za hrou leží skutečné učení
Únikové hry představují posun v tom, jak chápeme učení. Spojením hry s účelem pomáhají odemknout nejen hádanky, ale také hlubší učení, silnější spolupráci a sebevědomější studenty.
Pokud jsou únikové hry podpořeny koncepcí založenou na výzkumu a správným vyhodnocením, mohou jít daleko za hranice zábavy – mohou změnit způsob, jakým učíme a učíme se.
Odkazy
Clarke, S., Peel, D., Arnab, S., Morini, L., Keegan, H., & Wood, O. (2017). EscapED: Rámec pro vytváření vzdělávacích zážitků z únikových místností. International Journal of Serious Games, 4(3), 73–86. https://doi.org/10.17083/ijsg.v4i3.180
Veldkamp, A., van de Grint, L., Knippels, M.-C., & van Joolingen, W. (2020). Únikové vzdělávání: Systematický přehled únikových místností ve vzdělávání. Educational Research Review, 31, 100364. https://doi.org/10.1016/j.edurev.2020.100364
Beyond the Game: Measuring the Educational Impact of Escape Room Experiences
Escape rooms are no longer just thrilling entertainment venues— – they are becoming powerful tools for education. With their immersive, puzzle-based structure, escape rooms place learners in dynamic, problem-rich environments where knowledge is experienced rather than simply delivered. As educational institutions seek more engaging, competency-based learning methods, escape rooms offer a promising model. But to truly understand their value, we must ask: what is the measurable educational impact of escape room experiences?
Learning That Is Felt —- and Proven
Escape rooms engage learners in time-bound challenges that require collaboration, critical thinking, and creativity. Participants must connect scattered clues, apply logic under pressure, communicate clearly, and solve multi-step problems— – all of which mirror real-world demands.
Research confirms their impact. A systematic review by Veldkamp et al. (2020) found that escape rooms in education enhance motivation, support knowledge retention, and effectively develop transversal skills such as teamwork and decision-making. The authors emphasizse that these games stimulate both cognitive and emotional engagement— – two key factors in long-term learning.
How Do We Measure Educational Impact?
To go beyond anecdotal evidence, educators must apply concrete evaluation tools. According to Clarke et al. (2017), successful educational escape rooms are designed around clear learning outcomes and include built-in feedback loops.
Here are the most effective measurement strategies:
- Pre- and post-activity assessments: These help track growth in knowledge and skills such as problem-solving, leadership, or digital literacy.
- Facilitator observation: Structured observation frameworks can document real-time behaviors— – collaboration, initiative, persistence— – which signal deeper learning.
- Debriefing sessions: Reflection after the experience helps consolidate insights and encourages metacognitive awareness.
- Application tasks: Post-session activities or projects can reveal whether learners can apply what they experienced in new, relevant contexts.
These approaches allow educators to shift escape rooms from exciting novelties to measurable, replicable learning experiences.
Why They Work: Emotional and Cognitive Engagement
One of the strongest findings from Veldkamp et al. (2020) is that escape rooms generate high emotional engagement, which correlates positively with motivation and learning outcomes. Unlike passive methods, escape rooms immerse learners in active problem-solving— – what Dewey called “learning by doing.”
Participants often report feeling more confident in their abilities after the experience. As Clarke et al. (2017) observed, learners in escape rooms tend to take more initiative, support their peers, and reflect more deeply during debriefs – —all signs of personal and professional growth.
During the implementation of the project, similar patterns were observed while testing the developed escape room scenarios – —participants showed increased confidence in their abilities, collaborated more actively with peers, and engaged in deeper reflection after the activities.
From Play to Pedagogy
To realisze their full potential, escape rooms must be aligned with educational goals and underpinned by thoughtful design. Research supports this integration:
- Clarke et al. (2017) propose the EscapED framework, which links game mechanics to learning objectives, ensuring that each task has pedagogical value.
- Veldkamp et al. (2020) recommend embedding escape rooms within a broader curriculum and including assessment tools that capture not just content mastery but also skill development.
Escape rooms are not just playful distractions— – they are structured, goal-driven, and rooted in well-established educational theory.
Conclusion: Beyond the Game Lies Real Learning
Escape rooms represent a shift in how we understand learning. By fusing play with purpose, they help unlock not only puzzles, but also deeper learning, stronger collaboration, and more confident learners.
When supported by research-based design and proper evaluation, escape rooms can go far beyond the game— – they can transform how we teach and learn.
References (APA style)
Clarke, S., Peel, D., Arnab, S., Morini, L., Keegan, H., & Wood, O. (2017). EscapED: A framework for creating educational escape room experiences. International Journal of Serious Games, 4(3), 73–86. https://doi.org/10.17083/ijsg.v4i3.180
Veldkamp, A., van de Grint, L., Knippels, M.-C., & van Joolingen, W. (2020). Escape education: A systematic review on escape rooms in education. Educational Research Review, 31, 100364. https://doi.org/10.1016/j.edurev.2020.100364